Jeife blog

„Pořádně se obleč, venku je ošklivo.“  Tak co, taky si to z dětství pamatujete? Je to přece jasný jak facka, ne? Prostě když svítí sluníčko, tak je krásně. A když leje a fouká vítr, tak je ošklivo.  A nebo je to všechno jinak? Co když jsou to jen naučené fráze, které si předáváme z generace na generaci?  ... Čekala jsem na malém nádraží nedaleko Prahy na svůj vlak. Většina nástupiště byla krytá střechou, jen na koncích nástupiště střecha nebyla. Nebe bylo zatažené a začínalo pršet. Už dlouho nepršelo a já měla takovou radost, že konečně prší. Došla jsem až na konec nástupiště, zaklonila hlavu a cítila, jak mi na tvář dopadají drobné kapky. Déšť zesílil a já si opřela hlavu o kapuci a batoh, který jsem měla na zádech. Po tváři mi stékala voda. Ve vzduchu jsem cítila vůni jara, mokré hlíny, asfaltu a kamení. Bylo mi krásně.  Asi po čtvrt hodině přijel vlak a já do něj společně s ostatními nastoupila. Vlasy mokré, na tváři kapky vody a úsměv. A uvnitř po...

Cowspiracy - klíč k udržitelnosti Film, který mi otevřel oči. Díky Cowspiracy jsem se začla víc zajímat o to, jaký vliv má můj život na planetu. Ale nebojte, není to jeden z těch depresivních filmů o tom, jak je všechno v háji. V tomhle filmu je zmíněno i možné řešení situace, v které se my a naše planeta nacházíme.  Film s českými titulky je online ZDE nebo ZDE Summerhill Že jedinou cestou ke vzdělání je sezení ve školních lavicích? Není. Při sledování tohohle filmu jsem si nejednou vzpomněla na roky strávené ve škole. Dalo mi to vůbec něco? A jak se to dá dělat jinak?  Film s českými titulky je online ZDE The True Cost Tričko za stovku. Kdepak se tak asi vzalo?  Dokument o oblečení, které nosíme, o lidech, kteří ho vyrábějí, a o vlivu tohoto průmyslu na náš svět.  The True Cost  nás nechá nahlédnout za oponu a ukáže nám příběhy a fakta, o kterých se nemluví. Jaká je skutečná cena našeho oblečení? Film s českými t...

Mám ráda výzvy a tohle byla jedna z nich. Péct bez vajec a bez mléka je pro mě normální už tři roky. Bezlepkových věcí jsem ale nikdy moc nedělala.  Podobný recept jsem si našla na tomto blogu , ale obsahoval avokádo, které jsem doma neměla. A tak jsem si recept upravila ... :)  Potřebujete: 150g bezlepkové mouky (já měla kukuřičnou) 50g kakaa 1 lžička jedlé sody / prášku do pečení špetka soli 80g cukru 60g kokosového oleje 1 nastrouhané jablko 2 lžíce datlového sirupu / jiného sirupu 50ml vody 50g čokolády Začnete tím, že smícháte mouku, cukr, kakao, sůl a jedlou sodu. Kokosový olej si rozehřejete tak, aby v něm nebyly hrudky, úplně tekutý ale být nemusí.  Dál přidáte kokosový olej, nastrouhané jablko, dvě lžíce sirupu, vodu a asi 25g nasekané čokolády.  Vznikne vám husté těsto. Uděláte kuličky a na plechu s pečícím papírem je rozmáčknete do tvaru sušenky. Nakonec vezmete zbylých 25g čokolády, nasekáte jí a dáte kousek čokolády na ka...

A je to tady, pár dní zpět mi s blog.cz došla trpělivost. Je čas se přestěhovat jinam. Wix, který jsem zkoušela je sice fajn, ale když je tam víc příspěvků, tak se i s rychlým připojením načítá dlouho.  Tak jsem tu :) 

Když mi krabice s kořením oznámila, že další balíček koření už se do ní nevejde, rozhodla jsem se, že si udělám kořenky. Konečně budu mít v koření pořádek. Jasně, mohla jsem jít do obchodu a kořenky si koupit. Ale znáte mě ... Proč věc kupovat, když si jí můžu vyrobit? A když můžu já, můžete i vy :) Potřebujete: skleničky se šroubovacím víčkem olej jedlou sodu (seženete v obchodě s potravinami) lepící štítky (seženete v papírnictví) tužku, fixu (bezbarvý lak - není nutný) 1) Skleničku umyjte, sundejte papírovou etiketu a namočte zbytky lepidla vodou. Vezměte si olej a pokapte zbytky lepidla. Následně to posypte jedlou sodou (stačí asi půl lžičky). Vytvoří se vám poměrně hustá pasta, díky které vám půjde lepidlo ze sklenice odstranit. Pomoct si můžete třeba drsnou stranou houbičky. 2) Skleničky zbavené lepidla umyjte saponátem a nechte uschnout. 3) Připravte si lepíci štítky a vystřihněte si je tak, aby se vám líbily :). Já si udělala kulaté pomocí kružítka, ale věřím, že i jiný tvar by...

Možná to znáte ... Nebyli jste to vy, kdo se rozhodl, že si křečka pořídí. Jednoho dne ho přinesl člen vaší rodiny domů. S úsměvem na tváři a pocitem, že ho pochválíte ho postavil na stůl. Nojo, jenže vy toho o křečcích moc nevíte a tak jste trochu v šoku. Co s ním jako budu dělat? Zuřivě hledáte na internetu, s křečkem začínáte pomalu soucítit. Co když má hlad? První dny s křečkem přežíváte bez zranění, naštěstí nekouše. Ale neustále by jedl, tloustne a dokonce se vám párkrát pokusil utéct. Je nevypočitatelný, a co víc, z jeho příbytku se line opravdu divná vůně. Pak vám kamarádka, která má s chovem zkušenosti poradí, že ho máte držet zkrátka a že patří do lednice ... Vítej v rodině, Kvásku. Nemusíte mít obavy, přítel mi domů nepřinesl křečka, ale pekařský kvásek. Podobnost křečka a kvásku mi dala nápad na tenhle článek. K týrání křečka zde tedy nedochází :) První pečení kváskového chleba dopadlo skvělě, recept  ZDE . Druhé pečení, tentokrát mazance dopadlo taky dobře. Jen to chce...

Přišlo  divný období. Vše je tak, jak má být, ale i přesto nevím kudy kam. A tak jsem si vzpomněla na to, co mi jde už odmala, tedy na tvoření. Jako pětiletá jsem pobíhala po zahradě s klackem a nožem v ruce. Na výtvarce jsem vytáčela učitelku, protože jsem kreslila jinak. V roce 2011 jsem začala vyrábět vybavení k modelům koní. Ze začátku šlo spíš o úsměvné pokusy a omyly, ale zlepšovalo se to. "Nikdy to nevzdávej, dokud pořádně nezačneš."