Jeife blog

Být porodní asistentkou, byť i jen studentkou je krásné. Aspoň tak to většinou vidí lidé kolem mě. Souhlasím, je to krásné. Ale jsou i chvíle, kdy krásno ustoupí a přichází něco mnohem hlubšího. Měsíce je půlka a venku svítí lampy. Díváme se na město. Zvoní příjem. Mamince je špatně, má kontrakce a zvrací. To se stává ... jenže tahle maminka pláče. Tahle maminka je teprve v půlce těhotenství. Miminko má už přes tři čtvrtě kila. Snažíme se najít tlukot srdíčka, po chvíli přichází paní doktorka a snaží se najít srdíčko. Nachází. Srdíčko tam je, ale nebije. Přichází ticho. Paní doktorka mlčí, maminka mlčí, obě se dívají na obrazovku ultrazvuku. Paní doktorka volá dalšího lékaře, ten to potvrzuje. Paní doktorka říká mamince, že děťátku nebije srdíčko. Lidsky, s citem. I přes to ta zpráva bolí. Nejen jí. Bolí přes celou ordinaci. Setkávám se s ní pohledem, tak ráda bych jí pomohla. Ale těžko pro ní v tu chvíli můžu udělat něco víc, než být. Voláme tatínka, pláče. Objímají se....

Na chodbě sedí tři ženy. Vím, že jedna z nich přišla kvůli potratu miminka. Nemusím se ptát, která z nich to je. Vidím ji. Ženu neskutečně smutnou a přes to tak silnou ... Ráda bych se k ní dostala blíž. Táhne mě to k ní. Myslím, že bych ji měla pomoct. Následující den se mé přání plní. Doprovázím jí na vyšetření. Ptám se jí, jak se cítí. Odpovídá mi, že zatím celkem dobře. Že si ještě pořádně neuvědomuje, co se stalo. Nabízím jí, že za ní pak přijdu. Přijímá. Po cestě na vyšetření potkáváme jinou maminku s novorozencem a já si říkám, jak to pro ní musí být těžké. Vždyť tohle mohla být ona a její miminko. Kdyby ... Je mi smutno. Na místě, kam jsem ji dovezla na vyšetření byla prý před pár týdny a vše bylo v pořádku ... ... Otevírám dveře od pokoje té mladé ženy. I přes ten velký smutek se jí na tváři objeví úsměv. Sedám si k ní, a povídáme si. Ptá se na tolik věcí a já ji jednu otázku po druhé zodpovídám. Je toho tolik, na co se potřebuje zeptat. A j...

„Pořádně se obleč, venku je ošklivo.“  Tak co, taky si to z dětství pamatujete? Je to přece jasný jak facka, ne? Prostě když svítí sluníčko, tak je krásně. A když leje a fouká vítr, tak je ošklivo.  A nebo je to všechno jinak? Co když jsou to jen naučené fráze, které si předáváme z generace na generaci?  ... Čekala jsem na malém nádraží nedaleko Prahy na svůj vlak. Většina nástupiště byla krytá střechou, jen na koncích nástupiště střecha nebyla. Nebe bylo zatažené a začínalo pršet. Už dlouho nepršelo a já měla takovou radost, že konečně prší. Došla jsem až na konec nástupiště, zaklonila hlavu a cítila, jak mi na tvář dopadají drobné kapky. Déšť zesílil a já si opřela hlavu o kapuci a batoh, který jsem měla na zádech. Po tváři mi stékala voda. Ve vzduchu jsem cítila vůni jara, mokré hlíny, asfaltu a kamení. Bylo mi krásně.  Asi po čtvrt hodině přijel vlak a já do něj společně s ostatními nastoupila. Vlasy mokré, na tváři kapky vody a úsměv. A uvnitř po...

Cowspiracy - klíč k udržitelnosti Film, který mi otevřel oči. Díky Cowspiracy jsem se začla víc zajímat o to, jaký vliv má můj život na planetu. Ale nebojte, není to jeden z těch depresivních filmů o tom, jak je všechno v háji. V tomhle filmu je zmíněno i možné řešení situace, v které se my a naše planeta nacházíme.  Film s českými titulky je online ZDE nebo ZDE Summerhill Že jedinou cestou ke vzdělání je sezení ve školních lavicích? Není. Při sledování tohohle filmu jsem si nejednou vzpomněla na roky strávené ve škole. Dalo mi to vůbec něco? A jak se to dá dělat jinak?  Film s českými titulky je online ZDE The True Cost Tričko za stovku. Kdepak se tak asi vzalo?  Dokument o oblečení, které nosíme, o lidech, kteří ho vyrábějí, a o vlivu tohoto průmyslu na náš svět.  The True Cost  nás nechá nahlédnout za oponu a ukáže nám příběhy a fakta, o kterých se nemluví. Jaká je skutečná cena našeho oblečení? Film s českými t...

A je to tady, pár dní zpět mi s blog.cz došla trpělivost. Je čas se přestěhovat jinam. Wix, který jsem zkoušela je sice fajn, ale když je tam víc příspěvků, tak se i s rychlým připojením načítá dlouho.  Tak jsem tu :) 

Možná to znáte ... Nebyli jste to vy, kdo se rozhodl, že si křečka pořídí. Jednoho dne ho přinesl člen vaší rodiny domů. S úsměvem na tváři a pocitem, že ho pochválíte ho postavil na stůl. Nojo, jenže vy toho o křečcích moc nevíte a tak jste trochu v šoku. Co s ním jako budu dělat? Zuřivě hledáte na internetu, s křečkem začínáte pomalu soucítit. Co když má hlad? První dny s křečkem přežíváte bez zranění, naštěstí nekouše. Ale neustále by jedl, tloustne a dokonce se vám párkrát pokusil utéct. Je nevypočitatelný, a co víc, z jeho příbytku se line opravdu divná vůně. Pak vám kamarádka, která má s chovem zkušenosti poradí, že ho máte držet zkrátka a že patří do lednice ... Vítej v rodině, Kvásku. Nemusíte mít obavy, přítel mi domů nepřinesl křečka, ale pekařský kvásek. Podobnost křečka a kvásku mi dala nápad na tenhle článek. K týrání křečka zde tedy nedochází :) První pečení kváskového chleba dopadlo skvělě, recept  ZDE . Druhé pečení, tentokrát mazance dopadlo taky dobře. Jen to chce...

Přišlo  divný období. Vše je tak, jak má být, ale i přesto nevím kudy kam. A tak jsem si vzpomněla na to, co mi jde už odmala, tedy na tvoření. Jako pětiletá jsem pobíhala po zahradě s klackem a nožem v ruce. Na výtvarce jsem vytáčela učitelku, protože jsem kreslila jinak. V roce 2011 jsem začala vyrábět vybavení k modelům koní. Ze začátku šlo spíš o úsměvné pokusy a omyly, ale zlepšovalo se to. "Nikdy to nevzdávej, dokud pořádně nezačneš."

Krásných 16 dní dovolené s přítelem ... Rozhodli jsme se jet na jih, první zastávkou bylo Bohinjské jezero, které se nachází na severu Slovinska a je součástí Triglavského národního parku. V kempu u jezera jsme strávili 6 dní. Prošli jsme se kolem jezera a projeli okolní vesničky na kole. Cyklostezky jsou zde úžasné ... Vzít nafukovací kajaky bylo skvělé rozhodnutí, díky nim jsme si mohli projet Bohinjské jezero. Z jezera vytéká řeka Sáva, kterou jsme si na nafukovacích kajacích sjeli. Měli jsme štěstí, před námi byla skupinka lidí na kajaku s instruktorem. Tak jsme se k nim přidali ... :) Výšlap k Črnemu jezeru byl náročný. Převýšení 793 metrů ... To malé světlé místo mezi stromy je parkoviště, kde jsme nechali kola. Cesta vedla dvacet metrů doprava, dvacet metrů doleva ... a takhle celou cestu :) Jeli jsme se podívat i do nejnavštěvovanějšího města Slovinska - Bled. Město krásné, ekologicky smýšlející. Na každém rohu koše na tříděný odpad a možnost natočit si vodu do vlastní láhve. E...

Asi měsíc před tím, než jsem se rozhodla číst tuhle knížku se mi přihodila zajímavá věc. Seděla jsem v učebně, spolu s dalšími studentkami. Z druhého konce učebny se ozvalo slovo orgasmus. Najednou šum v třídě utichl a všechny studentky se otočily směrem, ze kterého to slovo zaznělo. V jejich tvářích jsem viděla pohoršení, nepochopení, místy až znechucení …Co se stalo, že je něco tak přirozeně krásného vnímáno tímto způsobem?  Rozhodnutí vybrat si právě tuhle knížku tedy nebylo náhodou, chtěla jsem je pochopit a vědět víc. Michel Odent v knize hovoří o pocitu zahanbení a studu který začíná už u odborných názvů pohlavních orgánů. Stydké pysky, ohanbí … Opravdu se máme za co stydět? I samotný orgasmus zůstává věcí, o které lidé neradi mluví. Ze strany žen bývá často spojen s pocitem něčeho zakázaného a sobeckého. U mužů jsou odchylky v jeho dosažení spojovány s pocitem selhání a méněcennosti. Dlouhá staletí byli lidé ovlivňováni církvemi, pak přišlo 20. století a počet věřících v Čes...