Jeife blog

Založit blog a co dál? Jak si zvýšit návštěvnost a počet komentářů pod články? Adresa blogu a název blogu Přemýšlejte nad ní. Kdo jste, o čem chcete psát? Vykašlete se na dlouhé nebo složité adresy v angličtina. To samé platí i pro název vašeho blogu (který se na rozdíl od adresy dá časem změnit). Pokud máte víc témat, o kterých chcete psát, doporučuju si založit blog, který bude mít v adrese vaší přezdívku.  Přezdívka I ta je kupodivu důležitá, lidi si vás podle ní pamatujou. Dobrá přezdívka - krátká, zapamatovatelná. Například  Coneja , nebo  Sachrin . Dobré je taky použít originální přezdívku - taková Teri01 nikoho nezajímá (Teri01, promiň jestli existuješ...) Téma blogu Pište o věcech, o kterých něco víte. Pokud se nevyznáte v módě, nepiště o ní, tyhle články dopadají špatně. Vyhněte se zářivým barvám pozadí, po chvíli z nich budou návštěvníka bolet oči a odejde dřív, než dočte článek. Pozadí textu doporučuju jednobarevné - nenaruší čitelnost textu. Písmo musí být kon...

Aby se lidi nebáli jeden druhého ... ... protože jsme všichni stejný ... ... všichni máme sny, cíle a často i mnoho jizev na duši ... ... protože to přináší dobrou náladu ... Protože dneska je čas žít ... Když se mě kamarád před půl rokem zeptal, jestli s ním půjdu objímat lidi, říkala jsem si, že je to dost bláznivej nápad. Ale proč to nezkusit? Po pár objetích od úplně cizích lidí jsem změnila názor. Zjistila jsem, že všichni jsme si tak nějak podobní. Že nejde o to, jestli je člověk malej, velkej, tlustej nebo hubenej. Bílej, černej, nebo zelenej. Jde o to, co má člověk uvnitř ... Kolik lidí jsem objala už jen těžko spočítám. Ženy, děti, muže a dokonce psy. Čechy i cizince ... Nejsilnější zážitek mám z Karlova mostu. Já se smála na svět a svět se smál na mě. Lidé objímali a já úplně zářila dobrou náladou. Přede mnou se objevila maminka s klukem, kterému mohlo být tak 8 let. Na druhý pohled bylo znát, že kluk je trošku postižený - ale to bylo to poslední, co by mě od objetí odradilo ...

Důvod č.1 - buď originál! Řekni všem, kdo jsi! Pořiď si tašku, která o tobě něco řekne. Hledej na internetu, v drogerii DM, nebo jiných kamenných obchodech. Já mám tu černou, měli ji v Bezobalu v Praze a také se o ni soutěžilo na facebookových stráckách Ministerstva životního prostředí. :) Důvod č.2 - Ekologie Poletují v přírodě, jsou jich plné řeky i oceány, než se rozloží, bude to trvat 25 let a i potom zůstanou v přírodě v podobě mikročástic. Na jejich výrobu je potřeba spousta energie a ropa. *zdroj zde Důvod č.3 - Cena Igelitka k nákupu zdarma skončila v roce 2018, teď vám už nikdo igelitku zdarma nedá. Minimální cenu igelitky zákon neurčuje, musí však pokrýt výrobní náklady. Tedy počítejme, že taková igelitka k nákupu bude za jednu korunu. Koruna sem, koruna tam ... ale vážně, průměrný člověk jich za rok spotřebuje asi 300. Tedy asi jakákoli látková taška vyjde levněji než rok kupovat igelitky po koruně. Důvod č.4 - mysli na zvířata! Je tomu dva měsíce, co jsem v Praze honila hol...

  Jedno léto, jedna šance ho prožít naplno :) - Maturita s vyznamenáním - Našla jsem si přítele v Plzni… je to vegan - Dostala se na vysokou do Plzně, obor porodní asistentka - S přítelem jsme na začátku června procestovali hezký kousek republiky. Soumarský most, Boubín, Lipno, Český Krumlov, Čertovo a Černé jezero - Zatím co byl přítel na měsíc pracovně ve Skotsku, našla jsem si brigádu. Dělala jsem ve veganské kavárně, kam jsem to z naší malé vesničky měla jen 20 minut busem (zázrak!). Bylo to super, kolem mě byli téměř samí vegansky ladění lidé… příjemný kolektiv <3 Pak jsem měla týden volný, pustila jsem se do výroby barefoot bot. - Poprvé jsem se s kamarádem vydala dělat Free Hugs - kdo nezná - Člověk si vezme ceduli s nápisem FREE HUGS, vyrazí do města a nabízí objetí zdarma. Aby si lidi uvědomili, že i když se neznáme, že k sobě máme blízko. Že nejsme až tak rozdílní, jak vypadáme… :) - Byla jsem na krevních testech. Po 4 letech veganství je moje krev v pořádku. B12, D, v...

  "Já jsem vůdce karavany," prohlásil černooký vousáč. "Jsem vládcem nad životem a smrtí každého, koho vedu. Poušť je totiž jako rozmarná žena a muži z ní mohou zešílet." Karavana čítala asi dvě stě osob a dvojnásob zvířat. Byly v ní i ženy a děti a větší počet mužů ozbrojených meči a puškami.  Znovu jsem se na něj podíval a přemýšlel. Byl to dobrý nápad vydat se do pouště právě s ním? Kdyby byl v sázce jen můj život, ale mám ssebou manželku, tři syny a malou Ashiu, které jsou teprve 4 měsíce! Ale dost přemýšlení, jsme už druhý den na cestě a není cesty zpět. Před námi je dlouhá cesta a na jejím konci nás snad čeká lepší život. Karavana se dává do pohybu a já znovu opakuji svým synům aby se drželi u mě. A co je hlavní, aby za žádnou cenu nepouštěli osly, kteří nesou naše zásoby vody a jídla. Vůdce karavany nás varuje, zachvíli budeme procházet údolím, které ovládají zloději. Postupujeme rychle, nikdo z nás se s nimi nechce setkat. Údolí zlodějů je za námi, ale obzor...

  Od dvěří ke stolu, od stolu k posteli, od postele ke skříni. Nikam dál cesta nevede. Tohle byl před rokem můj svět. Uličky a plno nepořádku. Ne že bych neuklízela, občas jsem uklidila. Ale vždy se jednalo o úklid s nálepkou "to prozatím stačí". Ale víc a víc mi docházelo, že se v tom necítím dobře. Že mě to rozčiluje a bere mi to čas. Nezbývalo než jít a změnit to. 9 krabic tříděného odpadu 5 krabic nevytříditelného odpadu 1 krabice knih 5 krabic oblečení Krásných 20 krabic opustilo můj pokoj. Můj pokoj se nadechl. Já jsem se nadechla. Všude bylo najednou místo. Mohla jsem chodit po koberci, nebála jsem se otevřít skříň. Z oblečení mi zůstalo necelých 30 kousků na zimu (dalších +- 20 na léto). Na poličce s knihami zůstaly jen srdcovky nebo knihy, ke kterým se pravidelně vracím. Naučila jsem se používat "ne, díky" a "nepotřebuju". Odmítám dárky, které nevyužiju - (divili by jste se, jak lidi dokáže rozčilit, když nepřijmete voskového santu s knotem v čepi...

  "Nebe modré, žhnoucí slunce a horský vítr. Nic víc, nic míň. Teď a tady." Je to měsíc, co jsem se vrátila z Itálie. Je čas napsat to nejlepší ... Cesta s hudbou v uších rychle ubíhala, co víc si přát. Dojeli jsme do penzionu, který byl až nezvykle moderní. Ubytování krásné, všede dřevo a mramor. Dva měsíc před zájezdem jsem psala do CK, zda by bylo možné veganské menu. Prý že to není problém. I přes to jsem tomu moc nevěřila a raději si do poloprázdné tašky přibalila hromadu jídla. Ale co se nestalo. Delegát byl člověk na svém místě, zajímal se, s kuchařem to domluvil a já se nakonec najedla lépe, než ostatní. Teď to vypadá, že jsem do Itálie jela za jídlem, že? Nenechte se zmást, do Itálie jsem jela kvuli lyžím! Některé skiareály jsem znala už z minulého roku, na některých jsem byla prvně. Ale i ten nejmenší skiareál byl na české poměry obrovský a svěle vybavený. Sjezdovky široké, dlouhé (nejdelší 14km). Počasí tomu jen nahrávalo, většinu týdne bylo slunečno, ošklivo bylo ...