Život na blogu - jak zvýšit návštěvnost?

Založit blog a co dál? Jak si zvýšit návštěvnost a počet komentářů pod články?



Adresa blogu a název blogu
Přemýšlejte nad ní. Kdo jste, o čem chcete psát? Vykašlete se na dlouhé nebo složité adresy v angličtina. To samé platí i pro název vašeho blogu (který se na rozdíl od adresy dá časem změnit).
Pokud máte víc témat, o kterých chcete psát, doporučuju si založit blog, který bude mít v adrese vaší přezdívku. 

Přezdívka
I ta je kupodivu důležitá, lidi si vás podle ní pamatujou. Dobrá přezdívka - krátká, zapamatovatelná. Například Coneja, nebo Sachrin. Dobré je taky použít originální přezdívku - taková Teri01 nikoho nezajímá (Teri01, promiň jestli existuješ...)

Téma blogu
Pište o věcech, o kterých něco víte. Pokud se nevyznáte v módě, nepiště o ní, tyhle články dopadají špatně.

Vyhněte se zářivým barvám pozadí, po chvíli z nich budou návštěvníka bolet oči a odejde dřív, než dočte článek. Pozadí textu doporučuju jednobarevné - nenaruší čitelnost textu.
Písmo musí být kontrastní. Jednoduše řečeno, pokud mám černé pozadí, dám na něj světlé písmo. Pokud mám světlé pozadí, můžu na něj dát černé, nebo jiné tmavé písmo.
Vyhněte se pohyblivým ikonkám a kýčovitým obrázkům.

Komentujte, komentujte a komentujte!
Chcete návštěvnost? Navštivte ostatní blogy a nechte tam smyslupný komentář. Většina blogerek a blogerů obratem rozklikne váš blog a pokud je něco zaujme, okomentují :)
Důležitá věc - při komentování blogů buďte přihlášení, nebo mějte vyplněné kolonky email a web - jedině tak se k vám lidé dostanou.
Tohle je bod, který vám zajistí asi nejvíc úspěchu ...

Sdílejte
Pošlete článek přátelům, nasdílejte ho na facebook. Skvělé je dát článek i do skupiny na fb, která s tématem článku souvisí.

Pár dalších rad ...
- neznalost i/y, neznalost psaní mezer za čárkou a chyby vám návštěvníky nepřítáhnou
- před uveřejněním si článek přečtěte
- článek má úvod, vlastní text a závěr - je fajn se tím aspoň trochu řídit
- nepište zbytečně dlouhé články (A4 čistého textu a víc)
- dělejte odstavce
- do článku dejte obrázek
- buďte slušní a pokuste se mít s ostatními dobré vztahy
- reagujte na komentáře na vašem blogu
- pokud si něco půjčíte, vždy uveďte zdroj - ať už jde o fotku, nebo o část textu
- pište aspoň jednou do měsíce

Co vy a vaše návštěvnost, jste s ní spokojení, nebo by jste chtěli víc? Napadá vás ještě něco dalšího, co by mohlo zvednout návštěvnost? Pište do komentářů, ráda se dozvím něco nového :)

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Tenká hranice reality

Obrázek
Být porodní asistentkou, byť i jen studentkou je krásné. Aspoň tak to většinou vidí lidé kolem mě. Souhlasím, je to krásné. Ale jsou i chvíle, kdy krásno ustoupí a přichází něco mnohem hlubšího. Měsíce je půlka a venku svítí lampy. Díváme se na město. Zvoní příjem. Mamince je špatně, má kontrakce a zvrací. To se stává ... jenže tahle maminka pláče. Tahle maminka je teprve v půlce těhotenství. Miminko má už přes tři čtvrtě kila. Snažíme se najít tlukot srdíčka, po chvíli přichází paní doktorka a snaží se najít srdíčko. Nachází. Srdíčko tam je, ale nebije. Přichází ticho. Paní doktorka mlčí, maminka mlčí, obě se dívají na obrazovku ultrazvuku. Paní doktorka volá dalšího lékaře, ten to potvrzuje. Paní doktorka říká mamince, že děťátku nebije srdíčko. Lidsky, s citem. I přes to ta zpráva bolí. Nejen jí. Bolí přes celou ordinaci. Setkávám se s ní pohledem, tak ráda bych jí pomohla. Ale těžko pro ní v tu chvíli můžu udělat něco víc, než být. Voláme tatínka, pláče. Objímají se....
Další informace

Jeden z těch okamžiků

Obrázek
Na chodbě sedí tři ženy. Vím, že jedna z nich přišla kvůli potratu miminka. Nemusím se ptát, která z nich to je. Vidím ji. Ženu neskutečně smutnou a přes to tak silnou ... Ráda bych se k ní dostala blíž. Táhne mě to k ní. Myslím, že bych ji měla pomoct. Následující den se mé přání plní. Doprovázím jí na vyšetření. Ptám se jí, jak se cítí. Odpovídá mi, že zatím celkem dobře. Že si ještě pořádně neuvědomuje, co se stalo. Nabízím jí, že za ní pak přijdu. Přijímá. Po cestě na vyšetření potkáváme jinou maminku s novorozencem a já si říkám, jak to pro ní musí být těžké. Vždyť tohle mohla být ona a její miminko. Kdyby ... Je mi smutno. Na místě, kam jsem ji dovezla na vyšetření byla prý před pár týdny a vše bylo v pořádku ... ... Otevírám dveře od pokoje té mladé ženy. I přes ten velký smutek se jí na tváři objeví úsměv. Sedám si k ní, a povídáme si. Ptá se na tolik věcí a já ji jednu otázku po druhé zodpovídám. Je toho tolik, na co se potřebuje zeptat. A j...
Další informace

Změnil mě

Obrázek
Blog tu pro mě byl vždy, vždy když jsem se z něčeho potřebovala vypsat, vždy když jsem potřebovala slyšet názor ostatních lidí, vždy když mi nebylo dvakrát dobře. Co se stalo, že nepíšu, co se stalo, že nevím, jak začít, jak napsat? Téma, o kterém nechtějí lidé slyšet, nechtějí o něm číst a nejraději by dělali, že neexistuje. I přes to doufám, že tenhle článek někdo dočte do konce, k tomu ho přece na blog dávám (nebo ne?). Může se to stát. Může se to stát každému ... a třeba i tohle je jednou z věcí, která vám to pomůže zvládnout. Je to měsíc  už dva měsíce, nedá se říct, že jsem z toho venku. Ale je mi líp, než bylo na začátku ... To že smrt existuje jsem si začala připouštět když mi bylo pár let a umřela mi prababička. Tenkrát jsem to brala tak nějak normálně, říkala jsem si, že babička asi už musela jít. Pak sousedka, která měla rakovinu, stále jsem to brala dobře, nebyli to lidé, se kterými byl se vídala dennodenně. Přišel na řadu křeček, pamatuju si...
Další informace