Jeife blog

  Od dvěří ke stolu, od stolu k posteli, od postele ke skříni. Nikam dál cesta nevede. Tohle byl před rokem můj svět. Uličky a plno nepořádku. Ne že bych neuklízela, občas jsem uklidila. Ale vždy se jednalo o úklid s nálepkou "to prozatím stačí". Ale víc a víc mi docházelo, že se v tom necítím dobře. Že mě to rozčiluje a bere mi to čas. Nezbývalo než jít a změnit to. 9 krabic tříděného odpadu 5 krabic nevytříditelného odpadu 1 krabice knih 5 krabic oblečení Krásných 20 krabic opustilo můj pokoj. Můj pokoj se nadechl. Já jsem se nadechla. Všude bylo najednou místo. Mohla jsem chodit po koberci, nebála jsem se otevřít skříň. Z oblečení mi zůstalo necelých 30 kousků na zimu (dalších +- 20 na léto). Na poličce s knihami zůstaly jen srdcovky nebo knihy, ke kterým se pravidelně vracím. Naučila jsem se používat "ne, díky" a "nepotřebuju". Odmítám dárky, které nevyužiju - (divili by jste se, jak lidi dokáže rozčilit, když nepřijmete voskového santu s knotem v čepi...

  "Nebe modré, žhnoucí slunce a horský vítr. Nic víc, nic míň. Teď a tady." Je to měsíc, co jsem se vrátila z Itálie. Je čas napsat to nejlepší ... Cesta s hudbou v uších rychle ubíhala, co víc si přát. Dojeli jsme do penzionu, který byl až nezvykle moderní. Ubytování krásné, všede dřevo a mramor. Dva měsíc před zájezdem jsem psala do CK, zda by bylo možné veganské menu. Prý že to není problém. I přes to jsem tomu moc nevěřila a raději si do poloprázdné tašky přibalila hromadu jídla. Ale co se nestalo. Delegát byl člověk na svém místě, zajímal se, s kuchařem to domluvil a já se nakonec najedla lépe, než ostatní. Teď to vypadá, že jsem do Itálie jela za jídlem, že? Nenechte se zmást, do Itálie jsem jela kvuli lyžím! Některé skiareály jsem znala už z minulého roku, na některých jsem byla prvně. Ale i ten nejmenší skiareál byl na české poměry obrovský a svěle vybavený. Sjezdovky široké, dlouhé (nejdelší 14km). Počasí tomu jen nahrávalo, většinu týdne bylo slunečno, ošklivo bylo ...