Španělské léto
Cesta byla dlouhá, 22 hodin v autobuse. Naštěstí utíkala rychleji, než jsem čekala. Po příjezdu na místo jsem přemýšlela s kým budu na pokoji. Měla to být mě neznámá holka z vedlejší třídy. Ani nevím, jakým zázrakem jsem nakonec bydlela s nejvysmátější holčinou z celé naší třídy. Vybavení apartmánů poměrně skromné, ale ke štěstí stačilo. Vařili jsme si sami, byla to pro mě výzva. Jediný vegan v apartmánu, na patře, nejspíš i v celé budově. Moje šance ukázat lidem, že nežeru jen salát a kamení. A povedlo se. Zatím co ostatní jedli jídla z pytlíků a živili se těstovinami, já jsem jim voněla pod nosem s mým jídlem. Sem tam mi někdo ochutnal z talíře a ozývalo se samé "hej to je dobrý". Bydleli jsme v malém městečku, s velkou městskou pláží. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby pláž nebyla písečná a při každém zafoukání větru se malá zrnka písku nezvedla do vzduchu. Celý týden jsem se (řekla bych úspěšně) přejídala melounů a broskví. Ano, to je to, na co jsem se už půl roku těš...