Deodorant bez chemie

Omamné účinky, nádory dělohy, poškození reprodukčního a imunitního systému, ovlivnění neurotransmiterů v nervovém systému, podráždění pokožky, zabránění přirozené detoxikaci těla, uzavření pórů, záněty potních žláz, alergické reakce ...

O čem že to tu mluvím, nezbláznila jsem se? Ani ne. Pouze jsem si přečetla složení běžného deodorantu a vyhledala co ty prapodivné názvy ze složení znamenají. A tohle jsou vedlejší / nežádoucí účinky.
Chcete zavřít oči, ucpat uši a dělat, že se vás to netýká. Ale i přes to si na tenhle článek vzpomenete až zas vezmete do ruky deodorant ...

Proč na sebe dál patlat chemii a proč riskovat, že vás potká něco z těch nežádoucích účinků? Tuhle otázku jsem si položila na začátku roku 2016, nechtěla jsem se smířit s myšlenkou, že to jinak nejde. A tak jsem našla recept na přírodní deodorant ze 4 lehce sehnatelných složek.

  • Bambucké máslo (neparfemované, přírodní) - seženete na v drogeriích, lékárnách, na internetu
  • Jedlá soda - dostupná i v nejmenším krámku na vesnici
  • Škrob na vaření - jedno jestli kukuřičný, bramborový, dostupný je v každém krámě s potravinami
  • Vonný olejíček na pleť - drogerie, lékárny, internet
  • + šroubovací kelímek, do kterého deodorant dáte. Stačí opravdu malý kelímek, třeba 20 ml. Buď nějaký doma najdete, nebo se dá vyloudit v lékárně kde míchají mastičky za pár korun :)


Příprava zabere se vším všudy asi 10 minut, nebojte se toho :)

Do hrnce nalejete trochu horké vody (stačí 1cm) a dáte ji vařit. Nemusí bublat, stačí když bude horká. Do kelímku pomocí špejle dáte trochu bambuckého másla a dáte ho do hrnce rozehřát. Až bude tekuté, přidáte další bambucké máslo, tak aby ho byla zhruba třetina kelímku.
Do rozehřátého bambuckého másla nasypete jedlou sodu (taky +- třetina kelímku) a škrob (toho může být i méně než třetina kelímku. Zamícháte špejlí a vznikne vám tekutá bílá hmota. Vyndejte kelímek z hrnce, kápněte do něj kapku nebo dvě vonného olejíčku. (Ne víc, v takové koncentraci by citlivějším z vás mohl podráždit kůži). Zamíchejte a nechte ztuhnout v lednici.

Napokožku nanášejte množství velikosti hrášku. Nejlépe ráno, pokud bude potřeba tak i někdy přes den (před sportem a tak podobně). Sem tam se otře o oblečení, nenechá na něm víc škody než obyčejné deodoranty. A z čeho mám radost - nikdy se mi nestalo, že by po vyprání bylo něco na oblečení - a to peru na 40 s minimálním množstvím pracího prášku.

Kelímek s obsahem 20ml mi vydrží zhruba měsíc a půl. Cenově vychází srovnatelně, možná i levněji než používání normálních deodorantů ...

Tak co, už jdete míchat? :)


*Fotka z Unsplash fotobanky :)

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Tenká hranice reality

Obrázek
Být porodní asistentkou, byť i jen studentkou je krásné. Aspoň tak to většinou vidí lidé kolem mě. Souhlasím, je to krásné. Ale jsou i chvíle, kdy krásno ustoupí a přichází něco mnohem hlubšího. Měsíce je půlka a venku svítí lampy. Díváme se na město. Zvoní příjem. Mamince je špatně, má kontrakce a zvrací. To se stává ... jenže tahle maminka pláče. Tahle maminka je teprve v půlce těhotenství. Miminko má už přes tři čtvrtě kila. Snažíme se najít tlukot srdíčka, po chvíli přichází paní doktorka a snaží se najít srdíčko. Nachází. Srdíčko tam je, ale nebije. Přichází ticho. Paní doktorka mlčí, maminka mlčí, obě se dívají na obrazovku ultrazvuku. Paní doktorka volá dalšího lékaře, ten to potvrzuje. Paní doktorka říká mamince, že děťátku nebije srdíčko. Lidsky, s citem. I přes to ta zpráva bolí. Nejen jí. Bolí přes celou ordinaci. Setkávám se s ní pohledem, tak ráda bych jí pomohla. Ale těžko pro ní v tu chvíli můžu udělat něco víc, než být. Voláme tatínka, pláče. Objímají se....
Další informace

Jeden z těch okamžiků

Obrázek
Na chodbě sedí tři ženy. Vím, že jedna z nich přišla kvůli potratu miminka. Nemusím se ptát, která z nich to je. Vidím ji. Ženu neskutečně smutnou a přes to tak silnou ... Ráda bych se k ní dostala blíž. Táhne mě to k ní. Myslím, že bych ji měla pomoct. Následující den se mé přání plní. Doprovázím jí na vyšetření. Ptám se jí, jak se cítí. Odpovídá mi, že zatím celkem dobře. Že si ještě pořádně neuvědomuje, co se stalo. Nabízím jí, že za ní pak přijdu. Přijímá. Po cestě na vyšetření potkáváme jinou maminku s novorozencem a já si říkám, jak to pro ní musí být těžké. Vždyť tohle mohla být ona a její miminko. Kdyby ... Je mi smutno. Na místě, kam jsem ji dovezla na vyšetření byla prý před pár týdny a vše bylo v pořádku ... ... Otevírám dveře od pokoje té mladé ženy. I přes ten velký smutek se jí na tváři objeví úsměv. Sedám si k ní, a povídáme si. Ptá se na tolik věcí a já ji jednu otázku po druhé zodpovídám. Je toho tolik, na co se potřebuje zeptat. A j...
Další informace

Změnil mě

Obrázek
Blog tu pro mě byl vždy, vždy když jsem se z něčeho potřebovala vypsat, vždy když jsem potřebovala slyšet názor ostatních lidí, vždy když mi nebylo dvakrát dobře. Co se stalo, že nepíšu, co se stalo, že nevím, jak začít, jak napsat? Téma, o kterém nechtějí lidé slyšet, nechtějí o něm číst a nejraději by dělali, že neexistuje. I přes to doufám, že tenhle článek někdo dočte do konce, k tomu ho přece na blog dávám (nebo ne?). Může se to stát. Může se to stát každému ... a třeba i tohle je jednou z věcí, která vám to pomůže zvládnout. Je to měsíc  už dva měsíce, nedá se říct, že jsem z toho venku. Ale je mi líp, než bylo na začátku ... To že smrt existuje jsem si začala připouštět když mi bylo pár let a umřela mi prababička. Tenkrát jsem to brala tak nějak normálně, říkala jsem si, že babička asi už musela jít. Pak sousedka, která měla rakovinu, stále jsem to brala dobře, nebyli to lidé, se kterými byl se vídala dennodenně. Přišel na řadu křeček, pamatuju si...
Další informace